V loňském roce oslavila naše župa P. Křižkovského 80 let do svého založení.
Původní župa Křížkovského byla rozdělena na župy Kadlčákovu (část ostravsko-těšínska) a Křížkovského (část opavska - 36 jednot).
9. září 1923 posvětila jednota Orla v Opavě svůj prapor, který byl prvním ve Slezsku.
Od té doby nastal veliký rozmach orelského hnutí ve Slezsku. Zakládaly se nové jednoty, ve kterých se cvičilo, hrála se divadla a zpívalo se. Za obrovského nadšení členů se budovala hřiště a orlovny. Konala se veřejná cvičení, župní slety, manifestace českého lidu, duchovní cvičení. V té době vznikla tradice májových orelských poutí k Matce Boží Hrabyňské. Tato tradice se udržuje dodnes.
Činnost orlů přeručila okupace. V roce 1946 bylo znovu obnoveno 35 orelských jednot. Nástup komunismu však zakázal činnost Orla na dlouhých 40 let.
Avšak po pádu totality byla činnost Orla v roce 1990 opět obnovena. Původně v župě Křížkovského zahájoto činnost 11 jednot, nyní jich zůstává 8.
Blíží se 15. červen a v orelské jednotě Stěbořice vládla nervozita, aby všechno klaplo, aby vyšlo počasí, aby lidé byli spokojeni. Před nimi byl totiž den s velkým "D". V neděli 15. června se totiž na orlovně ve Stěbořicích oslavovalo 80. výročí založení župy křižkovského a žehnalo se zde sportovní víceúčelové hříště s umělým povrchem.
Vše začalo mší svatou v orelském areálu, kterou sloužíl místní pan faráž Martin David, který Orlu fandí. Členy Orla i všechny přítomné kteří se sešli ve velkém počtu, povzbudil nádherným kázáním.
"Setkáte-li se poprvé s cizím člověkem, nemůžete o něm hned říct, jaký je, dokud ho nepoznáte blíže. Poznat jej můžete jedině tehdy, když s ním budete komunikovat, když poznáte jeho názory, nejlépe ho ale můžete poznat, když s ním budete žít. Čím déle spolu žijete, tím lépe ho znáte, a přestože ho znáte, má člověk ukryto ve svém nitru vždy něco svého osobního, co pro nás zůstává tajemstvím.
My dnes prožíváme slavnost Nejsvětější Trojice - je to skutečnost, kterou Bůh dával lidem postupně v dějinách poznat, jinak bychom na to nemohli přijít. Jeden Bůh ve třech osobách.
Nejdříve se Bůh v dějinách spásy ukazuje jako Stvořitel, jako zachránce a osvoboditel vyvoleného národa, jako ten, který je věrný. Ale tajemství vnitřního života se začíná lidem odkrývat až příchodem Ježíšovým - on začíná hovořit o Bohu jako o Otci a říká: já a Otec jsme jedno - všechno, co má Otec, je moje. Ježíš je tedy Otci rovný, je Bůh. Ke konci svého působení pak odhaluje Kristus tajemství Trojice ještě více, když slibuje učeníkům Ducha svatého - který nás uvede do celé pravdy, který zná pravdu a o Bohu. Nebo jak je řečeno jinde, který zkoumá hlubiny Boží. Plnou pravdu můe znát jedině Bůh - Duch svatý je tedy také Bohem.
A přesto, že to takto rozumově víme, zůstává pro nás Boží Trojice stále tajemstvím. Je to tajemství života ve společenství. Bůh žije ve společenství osob, ve společenství lásky - je to svátek společenství.
Teď si možná řeknete, krásně se to poslouchá, ale jaký význam to má pro nás? A to má význam i pro nás. My jsme totiž stvořeni k Božímu obrazu. Člověkem, křesťanem není možné být izolovaně, křesťanem ej možné být spolu s druhými, a čím více se nám daří žít s druhými a pro druhé, tím více se stáváme pravdivějším Božím obrazem - obrazem Boha, který žije ve společenství. Každé společenství lidí má být obrazem Boha - společenství Boží Trojice. O to víc společenství křesťanů - Orel je společenství křesťanů a má přispívat k budování vztahů.
Josef Hes ve své knížce, kterou věnuje sportovním podobenstvím, říká:
Ve sportu jsou tzv. kolektivní hry - fotbal, volejbal, košíková … Při nich nejde o jednotlivce, ale o kolektiv, jde o celé družstvo. Někdy je poučné sledovat hráče právě při těchto kolektivních hrách. Někteří se totiž chovají, jako by byli na hřišti sami - ve fotbale se zmocní balonu a běží přes celé hřiště na protější bránu - nahrávat nebudou, protože ten druhý by nemusel tu jejich nahrávku dobře zpracovat.
Ve hře, ale i v životě je známkou moudré zralosti přihrávat místo vyhrávat. Vědomě přihrát někomu, kdo se teprve učí, kdo je slabší, nešikovnější,. Na druhé straně někdy hráč nedokáže přihrát ani rovnocenným. Není to žádný med s takovým člověkem hrát a v denním životě je to ještě smutnější - s takovým člověkem, který musí všechno řešit sám, je to k nevydržení. Všimněte si někdy, jak se u některých lidí jejich hra fotbalu nebo volejbalu podobá jejich skutečnému životu. Jedením z velkých umění na hříšti i v životě je přihrát druhému na gól. Mohl bych přihrát, ale potřebuji dokázat, že ten gól dám já.
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu - Bůh žije ve společenství … Byli jsme postavení na to velké kříště světa, abychom společně hráli jeden velký zápas.
Pokud jste dnes čekali, že se konečně dozvíte, jak to s tou Trojicí vlastně je, čekali jste marně. Křesťan není tím, kdo může podat logické vysvětlení pravdy o Bohu ve třech osobách, ale křesťan je tím, kdo tohoto trojjediného Boha zná a kdo ho ve svém životě dál a dál poznává. Kdo mu víc a více rozumí, protože žije s ním a také v něm."
Při mši svaté zpívala schola a pěvecký sbor pana Karla Kostery. Ke konci mše svaté Otec Martin hřiště požehnal.
Odpolední program byl zahájen slavnostním přestřižením pásky, o které se postaral starosta Orla br. Ladislav Šustr.
Následoval orelský pochod, česká hymna, proslovy hostů, seznámení s historií župy Křížkovského a poděkování sestře Matýskové za vše, co pro župu v době svého působení jako starostka vykonala.
Kulturní program zahájily orelské mažoretky ze Stěbořic a poté se předvedli se svým vystoupením orlové ze Slavkova, Kylešovic, Vřesiny a na závěr znovu ze Stěbořic.
Vrcholem nedělního odpoledne byl exhibiční zápas v malé kopané, ve kterém se utkal výběr duchovních z ostravsko-opavské diecéze s výběrem Orla.
Na orlovně vládla výborná atmosféra, lidé, kterých bylo neskutečně velké množství a zaplnili areál do posledního místečka, se bavili, hřálo sluníčko a bylo nádherně.
Díky patří všem těm, kteří se o přípravu takového dne postarali, a těm, kteří se za to, aby na orlovně vládla radost modlili.
Ať orelský areál ve Stěbořicích i práce všech členů župy Křížkovského vede k Boží radosti.