Orelský pozdrav ze Sicílie

V létech 1991 – 1996 působil v opavské farnosti a také ve farnosti Stěbořice P. Miroslav Janiak z Polska.

V roce 1996 odjel na svou misijní cestu do ruské Anapy. Tam působil rovněž 5 let. Nyní ve své službě pokračuje na Sicílii, ostrově plném krásných historických i poutních míst. Otec Miroslav zůstává i přes velkou zeměpisnou vzdálenost a dlouhá léta odloučení v srdcích svých věrných farníků. Proto orel jednota Stěbořice, v čele se svým starostou Pavlem Řehulkou, uspořádal poutní zájezd na Sicílii právě za o. Mirkem. Pouť jsme zahájili 18. 9. 2003 mší sv. v kostele ve Stěbořicích, a poté se vydali autobusem směrem k jihu Evropy.

Druhého dne odpoledne jsme se zastavili v Assisi na prohlídku baziliky sv. Františka. V kapli baziliky nám sloužil náš P. Martin David, který se na pouť vydal s námi, mši sv.. Večer jsme pokračovali v cestě. Další zastávkou byla již sicilská Messina, do které jsme připluli trajektem z italské Calábrie.

Důležitý záchytný bod nám zajistili členové naší partnerské organizace C.S.I. v Catánii a večer nás provedli svým velice živým městem.

Ráno zamířil náš autobus k cílovému městu Piazza Armerina. Cestou jsme se zastavili na Etně. Je to úžasný pocit, procházet se po škvarovém povrchu činné sopky. Někteří nadšenci došli téměř k hlavnímu, stále doutnajícímu, kráteru sopky. Etna údajně vydává pozitivní energii. Je to docela možné, neboť všichni byli po procházce odpočatí a mohlo se pokračovat v jízdě dále. Nedělní večer byl ve znamení dlouhoočekávaného setkání s o. Mirkem.

Pondělí bylo odpočinkové po dnech strávených v autobusu. Vydali jsme se k městu italské mafie, k Palermu. Cestou zpět jsme učinili nám velice příjemnou zastávku – konečně u moře! Opuštěná pláž nám prozradila, že pro místní obyvatelé již léto skončilo. My se však s nadšením koupali v průzračně čistém Tyrenském moři. Vždyť teplota kolem 30 C je pro nás krásným letním počasím. Další den jsme navštívili Syrakúsy, město, kde se před téměř 2 tis. léty zastavil sv. Pavel při své cestě z Malty. Hlavní součástí nové části města je chám matky Boží plačící. Před 50ti léty se zde stal zázrak. V jedné rodině začala socha panny Marie plakat lidské slzy. Po mnoha výzkumech a prověřováních začali právě nedaleko tohoto místa stavět věřící tento chrám. „Proč vlastně matka Boží plakala,“ ptal se nás při mši sv. o. Miroslav. „Na to si musí odpovědět každý sám, proč panna Maria musí právě kvůli mě plakat. Na všech poutních místech prosí a varuje, zde už pouze pláče. Proč?“ Syrakúsy jsou také proslaveny nejstarší katedrálou v Evropě /jsou zde uloženy ostatky sv. Lucie/. Ta se nachází ve staré části města na ostrově Ortigia.

Sicíliané jsou lidé, uctívající obzvláště sv. Agátu /Catánie/, sv. Lucii a především Matku Boží. Proto při jejich svátcích pořádají dlouhé slavností průvody městy, ve kterých mají tyto patronky zasvěcené chrámy. Obyvatelé Sicílie žijí v neustálém organizovaném chaosu. Večer vycházejí do ulic, kde si jen tak povídají se sousedy či známými. Život si neplánují nijak dopředu. Žijí prostě den ze dne. Nepřipouštějí si starosti a dokáží se radovat z každého setkání, či z každé maličkosti. Je to nádherná země.

O to těžší bylo pro nás loučení … a nejen pro nás. Otec Miroslav nás ujistil, že to je největší daň, kterou platí za své misijní putování po celé Evropě. Neustálé loučení se. Nakonec nám dal své požehnání na cestu, zamávali jsme a vyrazili směrem k domovu. Cestou jsme se stavili ještě v Římě. Prošli jsme všechny hlavní baziliky a některá zajímavá místa. Čas nás však neúprosně tlačil a my se museli vydat na cestu k českým hranicím. V sobotu jsme se šťastně vrátili do svých domovů. Všem nám zůstaly už jen krásné vzpomínky. Na závěr patří poděkování všem, kteří se na organizaci a bezchybnému průběhu celé akce podíleli. Srdečný dík a pozdrav posíláme také o. Mirkovi na Sicílii.

Zdař Bůh!

L. a M. Vicherkovy, jednota Stěbořice